Uprostřed původních domů v českých vesnicích v Rumunsku se nacházela černá kuchyně. V ní se rozdělával oheň v ohništi (topeništi), což byl vyzděný prostor obdélníkového tvaru. Nad ním byl postaven otevřený komín (dymník), kterým kouř směřoval do komínového tělesa a komínem ven. Komínové těleso tedy není jenom komín, který vidíme na střeše, ale konstrukce procházející celým domem.
Na černou kuchyň navazovaly další dvě místnosti – parádní pokoj a zadní světnice či komora. Tyto místnosti se vytápěly kamny, z nichž byl kouř odváděn přes zděné příčky do dymníku. Tento způsob vytápění se ve zdejším regionu udržel dlouho, až do 20. století. Naproti tomu v českých zemích se s dymníky téměř nesetkáváme, protože koncem 18. století byly postupně zakazovány, především v souvislosti s vydáváním protipožárních předpisů.
Komín nad střechou je dřevěný, doplněný dřevěnými zavětrovacími lištami, které bránily větru poškodit konstrukci komína.
Dymník (otevřený komín) si můžeme představit jako obrácený trychtýř s téměř čtverhrannou základnou, který se postupně zužuje směrem vzhůru a ústí do komína. Dymník se nacházel nad polovinou plochy černé kuchyně. Mohl být buď vyzděný z cihel, anebo byl tvořen dřevěno-proutěnou konstrukcí omazanou silnou vrstvou bláta, jílu. Z jedné strany byl dymník usazen na vnější obvodovou stěnu kuchyně, ze dvou stran na vnitřní stěny oddělující kuchyň od světnic a čtvrtou stranu nesl masivní dřevěný trám. Ten byl umístěn příčně přes kuchyň. Dymník byl z vnitřní strany černý a očouzený od sazí. Využíval se rovněž k uzení. Staré dymníky se v Gerniku nedochovaly, ale lze je ještě dnes nalézt např. v Rovensku nebo Bígru.
Komín je část komínové konstrukce, která je vidět na střeše. Vyráběl se ze stejného materiálu jako celé komínové těleso, tedy buď z cihel, anebo z proutí, dřeva a hlíny.
Komín s cihelným dymníkem byl tedy rovněž zděný z cihel. Jeho hlava byla vyzděna do půlkulatého nebo trojúhelníkového tvaru.
Naopak dřevěné dymníky měly rovněž dřevěné konstrukce komínů. Nad úrovní střechy byly opláštěné deskami, zdobené zavětrovacími ozdobnými lištami, nebo byly překryty šindelem. Komínový otvor býval zakryt sedlovou stříškou opatřenou pálenou taškou, šindelem a později i plechem. V Gerniku se bohužel dřevěný typ komínu již nikde nevyskytuje, všimnout si jich ale můžete např. v Bígru, kde se ještě dochovaly ve větším počtu. Pozůstatky starých cihlových komínů můžete pozorovat na celé řadě gernických domů ještě dnes.
Postupem času se dymníky přestávaly používat a nad celou plochou černé kuchyně se dostavěl dřevěný strop. Ohniště (topeniště) bylo v první polovině 20. století postupně rušeno a nahrazováno kamny. Dymník v prostoru půdy mohl zůstat v původních rozměrech, nebo byl částečně odbouráván. Vždy ale býval využit pro odvod kouře a rovněž pro uzení. Tvar komína nad úrovní střechy většinou měněn nebyl. I navazující světnice byly doplňovány výkonnějšími kamny a samostatnými komínovými tělesy, která se vyváděla přímo nad střechu, nebo do upraveného komínového tělesa po zrušeném dymníku. Později se na střechách začaly objevovat i betonové prefabrikáty různých tvarů.
💭 pro více podrobností klikněte na obrázek
Projekt byl podpořen z prostředků Ministerstva zahraničních věcí ČR v rámci projektů veřejné diplomacie.
