Svatá Helena (rum. Sfânta Elena, něm. Sankt Helena, maď. Dunaszentilona) je nejstarší existující českou vesnicí v Banátu. Byla založena společně s osadou Elizabeta v první polovině 20. let 19. století první vlnou kolonistů z českých zemí, která směřovala do oblasti Banátské vojenské hranice, nárazníkového pásma habsburské monarchie proti Osmanské říši. První osadníci pocházeli zejména z oblasti středních Čech. S sebou si přinesli nejen svou víru (katolickou i evangelickou), ale rovněž tradice, zvyky a způsob zemědělského hospodaření. Z původních lesních dělníků se později stali příslušníci hraničářského pluku. Po nelehkých počátcích se začala vesnice postupně rozrůstat, současného územního rozsahu dosáhla na začátku 20. stol. Po první světové válce připadly Trianonskou smlouvou (1920) české vesnice na levém břehu Dunaje Rumunsku.
Svatá Helena a okolní obdělávaná krajina na výřezu mapy druhého vojenského mapování z poloviny 19. století. (Zdroj: Arcanum.)
| Rok | Počet obyvatel |
|---|---|
| 1830 | 338 |
| 1869 | 469 |
| 1890 | 757 |
| 1910 | 814 |
| 1930 | 943 |
| 1941 | 1024 |
| 1949 | 590 |
| 1966 | 619 |
| 2011 | 360 |
Tabulka Vývoj počtu obyvatel Svaté Heleny (dle D. Gecse: Historie českých komunit v Rumunsku, 2013):
Demografický vývoj obce ovlivnilo několik větších migračních vln: např. do Bulharska (konec 19. stol.) a Argentiny (20. léta 20. stol.). Po druhé světové válce část obyvatel Svaté Heleny vyslyšela výzvu k dosídlení československého pohraničí. Po roce 1989 došlo k výraznému úbytku populace v důsledku reemigrace do Čech. Svatá Helena si dodnes uchovává svou jazykovou, kulturní i náboženskou svébytnost, v nejnovější době se zde navíc zdárně rozvíjí cestovní ruch a agroturistika.
💭 pro více podrobností klikněte na obrázek
Projekt byl podpořen z prostředků Ministerstva zahraničních věcí ČR v rámci projektů veřejné diplomacie.
