Krajina prodělala od osídlení prvními kolonisty výrazné změny, neboť s příchodem Čechů začalo její intenzivní odlesňování a vznikala orná půda a louky, méně obecní pastviny. Původní pralesy byly nahrazeny kulturní zemědělsko-lesní krajinou, přičemž lesy zůstávaly v nepřístupných a vzdálených místech. Snaha o spravedlivé rozdělování půdy osadníkům, s ohledem na její kvalitu, dala vzniknout jednomu z nejvýraznějších specifik zdejší krajiny, její velmi jemné mozaikovitosti. Polnosti a louky přidělené jedné rodině byly rozptýlené po celém katastru obce a výměry políček byly malé. Uplatňovalo se střídavé hospodaření, kdy se na poli v průběhu let postupně střídaly ozim, jař a pícniny. Pěstovaly se především obiloviny, kukuřice, brambory a zelenina pro vlastní spotřebu, chovaly se krávy, prasata a drůbež. Obyvatelé Svaté Heleny byli do velké míry soběstační a v domácnostech si vyráběli běžné drobné nástroje. Ve vesnici byli řemeslníci, kteří obstarali specializovanější práci (např. kovář, truhlář, bednář).
Mozaika stále obdělávaných a již opuštěných polí u Svaté Heleny. (Fotografovala: M. Šantrůčková, 2011.)
Zajímavým pokusem byl projekt podnikatele B. Ježka, který ve Svaté Heleně zřídil roku 1927 tkalcovnu, v níž látky tkaly místní ženy. Tkalcovnu však zásadně poznamenala hospodářská krize a po požáru roku 1934 byla uzavřena. Důležitým hospodářským sektorem, zejména ve druhé polovině 20. století, byla těžba nerostných surovin. V okolí Nové Moldavy se nacházely rudy barevných kovů, především mědi. Velké závody zde byly otevřeny roku 1965 a postupně v nich začali pracovat muži ze Svaté Heleny a z Gerniku. Doly se staly nerentabilními po politických a ekonomických změnách roku 1989 a postupně omezovaly těžbu a byly uzavírány (definitivně 2007).
💭 pro více podrobností klikněte na obrázek
Projekt byl podpořen z prostředků Ministerstva zahraničních věcí ČR v rámci projektů veřejné diplomacie.
