Obec se rozprostírá v úžlabí nad pramenem říčky Alibegu. Staré jádro vsi (vymezené ulicemi Strada Principala neboli Hlavní, Doubí, Spáleniště a Na Englicku) je charakteristické pravidelně vytyčenými ulicemi, jež pravděpodobně rozměřili vojenští geometři. Osnova ulic totiž odpovídá tehdejším armádním pokynům pro výstavbu nových vsí na území pohraničního pásma s Osmanskou říší. Mladší osídlení se pak rozbíhá podél cest do krajiny.
Základní organizační jednotkou vesnice je menší zemědělská usedlost. Kromě nich jsou součástí osídlení i drobnější hospodářství řemeslníků a samostatné domky. Dnešní zástavba je ve většině případů otočena delší (boční) stranou do ulice, s omítanými nebo ozdobně obkládanými fasádami. Obytné stavby jsou buď zděné, nebo se stěnami z dusané hlíny. Hospodářské stavby mohou být provedené i jako rám z dřevěných hranolů s pobitím prkny, plechem apod.
Štítově orientovaný starší typ domu. (Fotografoval: R. Urbánek, 1997.)
Objekt, v němž je umístěno muzeum, reprezentuje pozoruhodný svatohelenský typ domu, jehož původní podoba má okna obytných místností obrácená jen do dvora, nikoli do ulice. Do ní směřuje pouze okno z kuchyňové síně. Kvůli poloze v prudkém svahu je budova zčásti podsklepená. Stěny jsou provedeny tradiční místní technikou, kdy se hlína s plevami nebo slámou postupně udusává mezi dvě prkna, říká se jí truplování. Přízemí se člení na tři díly. Z verandy, jíž se zde říká konk, se vstupuje do kuchyňové síně, srdce domu, z něhož se vchází do ostatních prostor a kde se vařilo. Do zahrady se obrací původně nevytápěná, dodatečně přistavěná parádní světnice, obvykle zařizovaná honosnějším nábytkem. Vytápěná přední světnice se nachází při ulici.
💭 pro více podrobností klikněte na obrázek
Projekt byl podpořen z prostředků Ministerstva zahraničních věcí ČR v rámci projektů veřejné diplomacie.
